ten_s_kytarou



SUDIČKY

Slabosti a viny
pohledy zkoumavými
na nás stále hledí.
Hledí a čekají
až jim podlehneme,
jako když to vědí,
věří,
že už se nezvedneme.

Najděme však sílu
říct jim: Běžte pryč!
Táhněte k čertu,
sudičky nepozvané!
Ještě máme sílu!
Tak lehce se Vám nepoddáme.
                    ??. srpna 2001



POKORNĚ HLEDÍM NA NEBE

Pokorně hledím na nebe
a miliónů hvězd
ptám se na konce svých cest.
Tu náhle záře napříč oblohou -
- padá hvězda, něco si přej.
Avšak místo hvězdy,
našel jsem padlého anděla,
jenž křídla měl zmáčená
tak jako můj motýl,
tak jako já ...

Pokorně hledím na nebe,
jsou věci,
jež smím si jenom přát,
otázky,
na něž odpověď nesmím znát
a přesto hvězd se ptám ...
když tu náhle světlo ve tmě
a já slyším známý hlas:
"Namaluj mi, prosím, beránka."
                    18. srpna 2001



A bylo, nebylo, kdo ví,
snad jednou opravdově bude.
Snad krásou rozjasní se
co dodnes bylo mdlé a chudé.

A bylo nebylo, kdo ale zví,
zda ráno příští neodkryje tajemství.

Tak v království snů,
jež po příteli zůstalo mi,
stal jsem se vládcem a držím otěže.
A říkám si zda mám, zda smím
přátely nazývati ty,
kterým přítel můj říkal "přátelé".
                    15. června 2001



O SRUBU V HORÁCH

Z lidí jsou tu jenom na obrazovce písmenka
a přesto se tu setká duše s duší, srdce se srdcem,
přesto tady potká opravdový člověk opravdového člověka.

Nejdříve slyšíš pozdravy, také trochu smíchu
a potom moře slzí, když koupeme se v bolesti,
když prsty do klávesnic vyťukávají zprávu o lidském neštěstí.

Ty prsty do kláves jak do bubínku bijí,
tlučou, když krev se do nich řine v rytmu srdečním
a kdesi v hloubi duše brázdu ryjí
slova která vidím, ale neslyším.
                    14. května 2001



ZASIL JSEM VÍTR

zasil jsem vítr
to ta představa okopávání brambor do konce života
a pak snad ten pád z koně
(a kdo z nás nebyl někdy na koni)
a najednou seji vítr
a marně čekám na úrodu
seji ho dychtivě
zapálen pro tu práci
a zalévám, jak blázen nosím vodu
čekám na něco, co se nevrací
seji vítr
a holou rukou pro něj ryji brázdy
ryji s nadšením
a najednou je pozdě vrátit se zpátky
smiřuji se s osudem
já sil jsem vítr s nadšením
a že jenom vítr sklidím
na tom asi nic nezměním
                    2. května 2001