Martin Koňařík
JAKÝM PRÁVEM ZABÍJÍTE LÁSKU?
Jakým právem rušíte noční klid
vy lůzo bez výchovy, mravů?
Kolik láhví ještě musíte vypít,
abyste lásku utopili v alkoholu?
Jakým právem troufáte si říct,
že básně své odněkud opisuji?
Vy pochopení nemůžete mít,
že život svůj já těmi verši žiji.
Co děláte s tím zvadlým kvítkem mládí,
s dívkou, jež projevila cit,
že o krok dál popošla, to vám vadí?
Že byla chvíli tím, čím vy nemůžete být?
Čím svázali jste tenké paže její?
Jak zhasili jste jejích očí jas,
zacpali ústa, jež více nesmějí
ve prospěch lásky vydat svůj slabý hlas?
Jak mohli jste, vy kati něžných citů,
tu dívku o sny připravit
a pak, když zabili jste romantiku
zvrácené skutky svoje ještě oslavit!
Vy krutovládci, vy říkáte si lidi,
upřímným citům když se smějete?
To ani jeden z vás trochu se nestydí,
okvětní lístky když trháte z poupěte?
Ach zapomeňte prosím, zapomeňte mé jméno
a objímejte dál své plné sklenice.
Vím, že i vám je létat dovoleno!
Však jinak letí skřivan a jinak slepice.