Martin Koňařík
MAGDALÉNA
I. - Ráno
Na stráních zbytky sněhu leží
Kam se podíváš, tma náručí svou zemi přikrývá
Tu v dálce, z východu modrá barva se blíží
Přichází den, čas probuzení,
den od paní noci vládu přebírá
Vypínám hudbu nádhernou,
Ty písně láskou raněných,
Protože chci si nechat zdát svůj krásný sen
O té co říká: "Jsem jen písmena na obrazovce"
A já, jsem snad jen z těch písmen okouzlen?!
Jedu sto, sto deset, úzkou silnicí
Při svém snění sladce usínám
Dal jsem si dneska závod s ranní vichřicí
To hravě zvládnu, vždyť tu cestu nazpaměť už znám
Jen já a ranní krajina
Jsem tak malý ve srovnání s ní
Jak matka rukou svou mě objímá
Jak příjemně se mi dnes sní
A ústa má jen tiše zpívají:
Magdaléno
Jak krásně zní
Když vysloví
Se tvé jméno
Magdaléno
Jaké oči máš
Když se usmíváš
To je mi utajeno
Najednou červená vlevo, vpravo, vlevo, vpravo, stůj!
Vagónů světla letí krajinou
Vždyť přijde čas, kdy skončí život tvůj
Však dnes ještě uvidíš tu svou vysněnou
II. - Večer
Na stráních zbytky sněhu leží
Kam se podíváš, tma náručí svou zemi přikrývá
Světla aut jsou korálky na niti, sem i tam běží
Paní noc krátkému dni se pyšně vysmívá
Napíše, řekla to, těším se na ní
Proto tak velmi pospíchám
Náklaďák. Plný plyn, předjíždím, vyjde to?
Klouže to, zpátky! Studený pot z těla utírám
Tak jsem tady, stihl jsem to,
V zářivkovém osvětlení
Dopis od ní s otázkou v duši otvírám
Jen větráky tu svoji píseň pějí
Prázdnotu stěn však už nevnímám
Čtu totiž, píše mi o sobě, o svých blízkých
Směji se, popsala kvůli mně papírů lán
Pak taky o mně, o tom, co si myslí
Fantazii hraniční pás žádný nebyl dán
"A co bude dál … to nikdo neví …"
V dopise jejím čtu slova poslední
Otázkou končí, cožpak to neví
Že víc na ní, než na mně, záleží?
Nemůžu víc, než tu jen čekat
Až telefon od ní zazvoní
Můžu se trápit. Můžu se vztekat
To však na věci nic nezmění
A nebo si můžu zas tiše zpívat
Nápěv co v uších mi zněl celý den
Písničku o dívce, o níž smím snívat
O "písmenech na obrazovce"
Kterými bláznivě jsem okouzlen
Magdaléno
Jak krásně zní
Když vysloví
Se tvé jméno
Magdaléno
Jaké oči máš
Když se usmíváš
To je mi utajeno