Martin Koňařík
O SRUBU V HORÁCH
Z lidí jsou tu jenom na obrazovce písmenka
a přesto se tu setká duše s duší, srdce se srdcem,
přesto tady potká opravdový člověk opravdového člověka.
Nejdříve slyšíš pozdravy, také trochu smíchu
a potom moře slzí, když koupeme se v bolesti,
když prsty do klávesnic vyťukávají zprávu o lidském neštěstí.
Ty prsty do kláves jak do bubínku bijí,
tlučou, když krev se do nich řine v rytmu srdečním
a kdesi v hloubi duše brázdu ryjí
slova která vidím, ale neslyším.