Martin Koňařík
POKORNĚ HLEDÍM NA NEBE
Pokorně hledím na nebe
a miliónů hvězd
ptám se na konce svých cest.
Tu náhle záře napříč oblohou -
- padá hvězda, něco si přej.
Avšak místo hvězdy,
našel jsem padlého anděla,
jenž křídla měl zmáčená
tak jako můj motýl,
tak jako já.
Pokorně hledím na nebe,
jsou věci,
jež smím si jenom přát,
otázky,
na něž odpověď nesmím znát
a přesto hvězd se ptám ...
když tu náhle světlo ve tmě
a já slyším známý hlas:
"Namaluj mi, prosím, beránka."