Martin Koňařík SVOBODA A SVĚDOMÍ     Co to děláš? A co na to tvé svědomí?     Co blázníš? Kam upřel jsi svou mysl?     Spíš snad? Jsi při plném vědomí?     Řekni mi - má tohleto smysl? Já krásy dotek pocítil jsem zas Ta dívka vzbudila můj cit Však bál jsem se by neodnes vše čas Chtěl jsem ten pocit navždy zachytit Tak cvakla spoušť, pak znovu, zas a zas Tělo i tvář já schovat jsem si chtěl Pak radovat se tajně z těch ulovených krás O velkém umění    O nádherném aktu      O ladných křivkách        Najednou přemýšlet zase jsem směl     Co jsi to provedl! Ty zbláznil jsi se snad!     Začal jsi poslouchat svého srdce hlas     Srdce je zrádné a kdo jej může znát     Bláznivým touhám vydal ses napospas Odpusť, mé svědomí, já vím, že mě chráníš Však srdce je silnější než je hlas tvůj Šeď všedních dnů opustit mi stále bráníš Já k svobodě zaměřit chci teď krok svůj
		Vím, že se za všechno v životě platí Že za všechno krásné musím složit daň Že chvíle kouzelné rychle se ztratí Že z rozkvetlé louky    A zelené trávy      A voňavých květů        Na podzim zůstane jen holá stráň     Tak vidíš člověče, nebuď jak blázen     Nelétej v oblacích, vždyť vše má svůj řád     Vyhni se zranění, vrať se zpět na zem     Mít dobré svědomí měl bysis přát Nezlob se, svědomí, myslíš to dobře Však cítím jak krátí se počet mých dnů A i když snad láska mi přinese hoře Splní se aspoň část mých tajných snů Tak jsem se rozhodl a domov opouštím Životu v poklidu sbohem dávám Zas lezu po skalách a brodím se houštím Počkejte Jarmilo    Viléme, Hynku      Počkejte na mě        Vždyť běžím už k vám