Martin Koňařík
ZASIL JSEM VÍTR

zasil jsem vítr
to ta představa okopávání brambor do konce života
a pak snad ten pád z koně
(a kdo z nás nebyl někdy na koni)
a najednou seji vítr
a marně čekám na úrodu
seji ho dychtivě
zapálen pro tu práci
a zalévám, jak blázen nosím vodu
čekám na něco, co se nevrací
seji vítr
a holou rukou pro něj ryji brázdy
ryji s nadšením
a najednou je pozdě vrátit se zpátky
smiřuji se s osudem
já sil jsem vítr s nadšením
a že jenom vítr sklidím
na tom asi nic nezměním