Martin Koňařík
DÍVCE Z INTERNETU
Autobus krajinou uhání
pole a louky střídá les
auta do údolí se sklání
pak zase stoupaj do nebes.
Okolní krajinu nevnímám
na dívku z Toronta vzpomínám
jak místo abych šel domů spát
chtěl jsem si s ní povídat.
Neviděl jsem její tvář
neslyšel jsem její hlas
necítil jsem její vůni
ani jak se dotýká
však myšlenkama byl jsem u ní
vnímal jak mi odmyká
srdce a v něm vzpomínky své
touhy, přání, naděje
že si její vysněný princ
jednou pro ni přijede.
Autobus krajinou uhání
míjí město, míjí ves
cestující si vypráví
zážitky ze svých dlouhých cest.
Rozhovor kolegů nevnímám
na dívku z Toronta vzpomínám
jak místo abych šel domů spát
chtěl jsem si s ní povídat.
Neznám její tvář
neznám její hlas
znám jen jméno
a to mi v uších zní
jak pohlazení:
Zuzano.
Autobus krajinou uhání
oči se klíží, chce se spát
to ta noc včerejší bez spaní
hádej o kom se mi bude zdát
Zuzano.