Jaroslav Vrchlický
NEZNÁMÉ
Jdi, my se nikdy nesejdeme více;
já nevím, kdo jsi, ty nevíš, kdo jsem;
však jestli mluví oko, ret a líce,
vše řečeno, byť každý zůstal něm!
A dnové přejdou, měsíce a roky,
za námi zavře se ten líný svět,
však budeš víc než líbezné snů kroky,
než z rychlíku jen spatřen sladký květ.
Až po letech, když starý kmen se skácí
a rozřeže - co najdou kruhů v něm!
Ty jedním budeš z nich ... Ó snové sladcí,
já nevím, kdo jsi, ty nevíš, kdo jsem!
(Skryté zdroje, 1906)