ČEŠU HŘÍVU SVÉHO KONĚ
Simona Pivoňková
Češu hřívu svého koně,
sedlo do stáje si nesu,
vzpomínky, už si jedu pro ně
a vyjíždím cestou k lesu.
Pod zámkem tou cestou dolů,
k polím a pak podél nich,
kde před týdnem jsme jeli spolu,
když vítr vál a padal sníh.
Teď po silnici nohy klapou
a nevyřídím ti ten vzkaz,
já zas si volám s naší mambou
a do tváří mě štípe mráz.
Už vzhůru stoupám kolem stromů,
kde zjara kvetou jabloně,
tam jsme rozhodli nevrátit se domů,
a říkám si co ty? Vzpomínáš na koně?
A do lesa tam kolem kina,
do šera větví plných jehličí,
už je mi zase pěkná zima,
naštěstí v lese nefičí.
A tady se mi nejvíc stýská,
na cestě z písku pod skalami,
dnes tu jen vítr smutný píská
kde okouzlil´s mne husličkami.
Pak vzhůru cestou cvalem spěju,
co vyklepával´s vodu z košile,
ještě dnes se tomu směju,
i když vím, bylo to nemilé.
Silnici křížím do druhého lesa,
tam vyprávěl´s mi o věži své,
a dolů cesta prudce klesá,
tu plánoval jsi změnu profese.
A rybník mi už ukazuje,
kde k domovu je most,
za hrází na mě vykukuje,
majestátní náš hrad Kost.
Zas cvalem cestou ke trati,
už cítím záblesk nudy,
tak pro pobavení budu ti
tu chvíli válet sudy…
Ze stráně dolů cesta se vine
domů už to jen kousek mám,
koník už loudá se jen líně,
doma nás čeká vína džbán.
Za týden budeš zas mezi námi,
a na kytaru zabrnkáš,
zpět i se svými husličkami,
už těšíme se kamaráde náš…