Jan Pilař
ČESÁNÍ PLODŮ
Oslovuji jablko na stromě
i to co leží na talíři
oslovuji zuby jež vědomě
ke hvězdě z jader míří
Oslovuji vás co jste se
poznali a uhranutě
bloudíte nyní po lese
a hledáte cestu k sobě
Opět se naplnil
úděl lidí
svou bliznu našel pyl
dotknutá pleť se stydí
Otevírají se ústa žíznivá
a naplňuje jícen
každou láskou nás ubývá
tetřívek v nás je chycen
Toká a opakuje se
po kolikáté už
drama v němž ženu unese
na lůžko muž
I když se cynicky vysmívá
slast ho zkrotí
každou láskou nás přibývá
jak v partituře noty
Někdy se některá nota
rozhodne na vandr jít
jak hedvábný bourec motám
stříbrnou nit
Mnoho slov, dosti
obviní tě
pro cizí obrostlé kosti
opustil dítě
A ono se ptá kde je
ten dvouslabičný tvor
pláče a zas se směje
utíká za obzor
Jdu po chodníku v davu
pátrám kdo šťastný je
někdo tu krásnou hlavu
svou láskou zabije
V černé kronice nonparejem
se potom napíše
zas jedno malé dítě
ztratilo rodiče
Oslovuji tě stálá
podlosti byť se ukrýváš
každou zradou v nás něco
navždycky ubývá
Oslovuji tě pravdo pravdoucí
říkám co řici jsem nucen
byl čas kdy chtěli přitlouci
na kříž tvé rozpjaté ruce
Proč s námi déle nebýváš
a za jiným stolem sedáš
každou lží z nás něco ubývá
a tma se kolem zvedá
Oslovuji tě mládí
zelený přílive
rychlými kroky pádíš
postůj a zazpívej
Na bílé vysoké máji
co k nebi míří až
se pentle třepotají
a s nimi domov náš