Jan Pilař
PŘÍPRAVA NA PODZIMNÍ HOSTINU

I když máme k zoufalství blíž
než k milostnému karnevalu
a čas nás nabodává na popravčí kůl
nevzdáváme se večerní melancholii
naše smysly ještě vycházejí na lup
a přinášejí kořist na prostřený stůl

I když nám táhnou hlavou myšlenky teskné
a opřádají nás pavouci sítí
trháme ji a přivoláváme nová slova
protože tvořit znamená pojmenovat
Někdy to ještě v očích třeskne
a na dálku se v někom plamínek vznítí

Nalézáme ještě v podzimní zeleni dosti
šťáv a sliny se nám v ústech sbíhají
když cestou zahlédneme okno
ve kterém se svléká neznámá žena
do své nádherné tělesnosti
a má dvě jablka ze stromu utržená

Víme že moudrost si nevystačí není-li
přiživována bláznivým obžerstvím mládí
My už nemusíme ukrývat myšlenky do stínu
ani si lhát ani se trápit hlady
Snášíme trpělivě ze zahrad ovoce
na stůl pro podzimní hostinu