Jan Pilař
PRO CO JSEM ŽIL
Stále častěji ptám se
sám sebe
pro co jsem žil
když vidím před sebou
pod modrým nebem
kousíček cesty, který mi zbyl.
Stále častěji ptám se
sám sebe
proč jsem měl rád
trávu, listí, pralesy stébel
proč jsem vydržel
pod jedním oknem až do rána stát.
Jak lehce se šlape
po trávě
a po lidské bezbrannosti
jak snadno se zabouchnou dveře
a člověk nic netušící
se najednou ocitne v nemilosti.
Stále častěji ptám se
pro co jsem žil
jaké má jméno
nepokoj, který mne dopředu hnal
a donutil v těžkých chvílích
hryzat kamení z žulových skal.
Máš-li sílu
si tvořit svůj svět
své království lidí a tvorů
a obětuješ-li se
desetkrát za den
abys zachránil před barbarstvím jediný květ
lístek na větvi
na víčku řasu
udržíš loď na rozbouřených vlnách
a nakonec ti zůstane
malý zelený ostrov
v kosmických prostorách času.