Jan Pilař
Z PTAČÍ PERSPEKTIVY
Oslovuji tě živote který nádherně kleneš
zelenou korunu před mýma očima
na strom se už nevrátí jablko utržené
jen člověk se smí vracet a vzpomínat
na vršku postát před velkou vyhlídkou
a pohledem přecházet řeky a mosty
po nichž od dávných časů poutníci jdou
těžce a vytrvale za vidinou budoucnosti.
Oslovuji tě minulosti, vzpomínko vzdálená
bez níž by nevykynulo těsto jež hnětem
a mnoho věcí a dějů by zůstalo bez jména
a mnoho ztracenců by se toulalo světem.
Oslovuji tě domove malovaných váz
křemeni sklářem přetavený do křišťálu
bez vykopaných hrnců by nebyla vlast
ani dítě by si nepískalo na píšťalu.
Oslovuji tvé návsi, tvé temně modré lesy
a dobré lidi kteří mi podali dlaň
málo už zbývá než zajde můj měsíc
za květy posetou protější stráň.
Oslovuji mlčenlivou tajemnost vůní
kámen který k nám zaletěl z chladného kosmu
sasanko oblohy skloň k nám své novoluní
a vrhni nás zoufalé nazpátek do snu
ať s námi zalomcuje v hodině nestřežené
smyslné jarní milostné toužení
ať cítíme jak se míza žilami žene
a spojuje ústa s hlubokými kořeny.
Oslovuji tě roku, obraze života lidí
oslovuji tě lásko, vestálko naděje
oslovuji tě slunce které osud planety řídíš
každý výbuch v tvé hmotě srdcem nám zachvěje.
Jdu se zpěvem ptactva stromořadím mládí
cestami v polích zákruty pozvolných řek
a vidím že jiné nástroje ladí
tamboři elektronických diskoték.
Oslovuji tě nekonečné bytí
oslovuji tě neznámý konstruktére květů
hvězdo která mi v této chvíli do okna svítíš
a lákáš mě znovu k poslednímu letu.
Vydám se na cestu třeba mě nechytí
lstiví ptáčníci do klecí a do sítí
třeba ještě spatřím z perspektivy ptačí
milovaná místa k nimž se člověk vrací.