Miroslav Sígl
JSI MOJE A JÁ TVŮJ
Jsi pro mne inspirace věčná,
jsi moje láska nekonečná,
jsi vítr, který čechrá mysl,
jsi šestý-sedmý-osmý smysl,
jsi dálka, která se ke mně blíží,
jsi okno s renezanční mříží,
jsi nad krajinou jarní vlání,
jsi knížka, která se ztěží shání,
jsi láska moje milovaná,
jsi pro mne od večera-zrána,
jsi pro mne vším, co mám,
jsi, ano, jsi můj drahokam
a přesto kamínek jsi prostý,
jsi hostitelkou, která čeká hosty,
jsi moje láska, srdce mé,
a já mám pro tebe jen ruce dvě,
svou náruč a svůj pevný stisk,
jsi moje pokladnice, jsi můj zisk,
jsi růže-jiřina, která neuvadne,
jsi útloboká stráň, na níž se mládne,
jsi knížka milá, otevřená,
jsi, ano, jsi má něžná žena
a já tvůj muž, který tě neopouští
(půjdeme spolu pralesem i pouští?)
jsi ranní vláha, jsi kapka rosy,
a já jsem žíznivý, hladový, bosý,
mám pro tě všechno, co může muž ti dát,
jsi rozkrojený chléb,
jsi voda čistá, jsi muškát,
jsi pro mne čistý nepopsaný list,
do něhož mohu psát a ty můžeš číst,
jsi oheň, který mne v srdci pálí,
jsi pro mne písnička, kterou jen pro nás hráli,
jsi tango, valčík, ča-ča moje,
jsi královna ze včelího roje,
jsi tajuplné kouzlo, které mámí,
jsi váza v pokoji mé mámy,
jsi tóny znějící harfa má,
jsi moje velká neznámá
jsi obraz, který namaloval Chittussi,
já si tě hledám, najdu si
pro tebe výraz, který dozraje,
až budem spolu hledět do kraje
mých i tvých snů a dětských bájí,
kde budem aspoň na chvilenku v ráji.
Jedno si, milá, stále pamatuj:
jsi moje a já tvůj.