Mladá fronta DNES str. 09 Kultura - Jižní Čechy, 2.6.2005
Autor: Václav Koblenc
Jsem zatím zvukařské embryo, říká Žalmanův baskytarista
Český Krumlov - Petr Novotný hraje na basu ve známé
skupině Žalman a spol. Chebský rodák se nedávno přestěhoval do Krumlova, kde se
z něho stal zvukař ve Studiu CK. Předtím sice pomáhal několika kapelám při
natáčení jako hudební režisér, tohle je pro něj však nová zkušenost. „Zatím jsem
takové zvukařské embryo, všechno se teprve učím. Obklopil jsem se příručkami a
zastání mám v kolegovi Petru Michalovi. Ten mi pomáhá a má nejchlupatější uši na
světě. Zatím jsem si ani netroufl nějakou nahrávku sám smíchat, koukám mu jen
přes rameno,“ říká Novotný. Vystudoval výrobu hudebních nástrojů v Kraslicích,
kde měl jako maturitní předmět hudební teorii. „Když to někdo udělal za jedna,
dostal kapelnické papíry souboru lidových hudebníků, to byl rok 1977,“
vzpomíná.
Pak působil v chebském divadle jako osvětlovač, občas dělal muziku
do inscenací. K Žalmanovi přišel v roce 1994 a dlouho hledal, čím by vyplnil
volna, kdy nehraje.
„Nemá smysl shánět další práci, když řeknu, že můžu
tenhle měsíc čtyři dny a další dvanáct, nikdo se se mnou nebude bavit. Náhodou
jsme o tom mluvili s Pepou Peclem, který mi pak nabídl spolupráci,“ vypráví
Novotný, který ve studiu také bydlí.
Ve studiu už natočil třeba koledy s
krumlovskou kapelou Kapka i novou nahrávku souboru Třeboňští pištci. „To bylo
docela zajímavé, holky od 14 do 18 let. Byly ukázněné, akorát poprvé něco
zaznamenávaly ve studiu a byly překvapené, jak je to intonačně trošku křivé.
Když jich bylo 17, tak se tam občas někdo zašíval a šumloval. Jak najednou chybí
vizuální složka, zůstala jen muzika a bojovali jsme s laděním. Jedna flétna jakž
takž, dvě už se nedají, a když jich je 17, tak je to peklo,“ vypráví.
Třeboňští pištci? Stádo pubertálních děvčat
Z pištců měl ze
začátku trošku strach. „Když tam naběhlo stádo pubertálních děvčat, tak jsem si
říkal: panebože.“ Nakonec všechno fungovalo výborně. Má totiž sedmnáctiletou
dceru, tak se snažil chovat se k nim jako k ní. „Aby neměly pocit, že jim tam
hrozí nějaký zlý strýček.“
Hudebních režií má za sebou desítky, například se
známými folkovými Poupaty. Na natáčení jejich CD Mezi černou a bílou vzpomíná
rád.
„Nemuseli jsme díky sponzorům koukat na hodiny, takže jsme třeba s
kytaristou Víťou Troníčkem točili jedno sólo tři hodiny. Když jsme ho dodělali,
tak jsem mu říkal: Milý vole, tohle sólo stálo váženého sponzora dva tisíce,“
usmívá se Novotný.
Jaké to je být na druhé straně, ne hrát, ale zvučit?
„Hrozně mě baví ty věci pitvat. A jak jsem trpělivý od podstaty, tak mi nevadí
sedět ve studiu dlouhý hodiny. Ale vím, že bych se měl učit zpívat a víc
trénovat.“ Při koncertech už zvukaře sleduje jinýma očima. „Ale nekecám jim do
toho. Vím, jak mi ze začátku vadilo u Žalmana, když mě nějaký zvukař chtěl
vyškolit a začal mi kroutit na kombu čudlíkama, jak má vypadat zvuk,“
vysvětluje.
A co říká rodilý Západočech na Krumlov? Líbil se mu hlavně v
zimě. „Nechodili tam španělský pubescenti s řehtačkama, bylo to najednou
poklidné maloměsto, kde když jde večer člověk do hospody, sedne si. Teď už radši
moc nevylejzám,“ popisuje.
