Mladá fronta DNES str. 09 Kultura - Jižní Čechy, 16.3.2006
Autor: Václav Koblenc
Žalman slaví 60 let v Bazilice
Folkový písničkář si na úterní koncert do Budějovic pozval původní sestavu i několik hostů
České Budějovice - Šedesát let. Že byste je Pavlu Žalmanu Lohonkovi nehádali? Toto výročí ale přesto známý folkový písničkář oslaví už v pondělí. Nadělil si k němu dva narozeninové koncerty, z nichž ten druhý se odehraje v úterý 21. března od půl osmé v českobudějovickém kulturním centru Bazilika.
Koncert otevře současná sestava Žalmanova A Spol., kterou tvoří Jindřiška Brožová - flétny, klávesy, zpěv, Jan Brož - akustická a elektrická kytara, foukací harmonika, zpěv a Petr Novotný - baskytara, klávesy, zpěv. Ten vezme do ruky kontrabas a čtveřice na začátku zahraje staré písničky Minnesengrů.
Návrat staré sestavy
Pak se vedle Žalmana postaví kytarista Tonda Hlaváč a zpěvačka Pavlína Jíšová, a oživne tak původní sestava. Nacvičili hity jako Zavři oči na petlici, Kdo ti zpívá, Prázdný schránky, Já, písnička nebo Všechny cesty začínají k ránu.
„Po přestávce budu hrát opět se současnou partou, vybereme starší, ale i nové písničky. Pak se všichni spojíme dohromady a zahrajeme staré pecky jako Z ráje, Ho ho Watanay, Rána v trávě a další v plnějším aranžmá,“ upřesnil Žalman.
Jako hosté se představí saxofonista Josef Pepson Snětivý a bubeník Jan Kirchner. Večer bude uvádět Zdeněk Schwager.
Před svými šedesátinami už Žalman přemýšlí, jak dlouho bude ještě vůbec hrát. „Příkladem mi jsou ale lidé, kteří hrají i do 80, i když ne třeba tak intenzivně. Já se cítím velice mladý a do budoucna nechci těžit z toho, co jsem udělal. Pořád mě něco popohání, myslím, že ještě mám co říct, dokud na nás lidi chodí. Do té doby se budu cítit mladý a klidně vydržím na pódiu až do 80,“ plánuje.
Má za sebou 38 let ježdění, přes 6000 koncertů, v průměru až 200 za rok. Má na 25 písní, které se dnes zpívají u táboráků a mohl by z nich žít. Přesto stále hledá něco nového.
„I když lidi si už našli písničky, které ke mně nezaměnitelně patří, které člověk napíše kolem čtyřiceti, v tom nejplodnějším období.“
Čím dál těžší je pro něj hledat nová témata v textech. Motivy se stále opakují. „A kdybych vyrukoval s nějakou šílenou avantgardou, nikdo mi to neuvěří. Naopak s melodiemi problém není, mám zaděláno ještě na deset CD,“ říká Žalman.
Chce psát jinak než v době, kdy vznikly písně, které se zpívají dodnes, jako Jdem zpátky do lesů, Rána v trávě nebo Múza. Překvapuje ho, kdo všechno po nich sáhne. „Zpívají si je čundráci, ale i slavní rockeři u ohně, jako třeba Dan Hůlka nebo kluci z Lucie,“ popisuje.
Zpívat staré hity se mu ještě neomrzelo. Přiznává však, že je to zčásti řemeslo a rutina. „Ale neprotiví se mi to. Na konci lidé stejně chtějí pár známých písniček slyšet, někteří na nás kvůli tomu i chodí. Dobré je, když máš zaseto, těch deset tutovek a k nim dáš nové věci, tak je k divákům dostaneš,“ líčí písničkář. Na nové skladby reagují dobře, když jsou dobré. Žalman míní, že je vstřebávájí stejně jako lidovky. „Říkám tomu transplantace: když tomu srdci zpíváš písničku, trvá jim to třeba tři, pět, deset let, než ji přijmou, ale potom už ji chtějí,“ vysvětluje.
Krásné metafory a volnost
Ostatně krásné básnické metafory a jinotaje z amerického folku, vycházející z lidové hudby, jej k tomuto stylu kdysi přitáhly. „Proto jsem do toho žánru zblbnul a navíc: tuhle muziku si může zahrát každý člověk na světě, v tom je její svoboda a volnost,“ věří Žalman.
Nyní uvažuje o tom, že by se vrátil k první sestavě. Má totiž pocit, že mezi ním, Jíšovou a Hlaváčem nebylo ještě všechno „vyřčeno“.
„Nechci chodit na koncerty jako do fabriky. Pokud budu cítit, že něco takového nastává, nebudu váhat. S Pavlínou a Tondou jsme nedávno hráli v Plzni a lidé nás nechtěli vůbec pustit. To fluidum se zase spojilo a oni to vycítili. Pavlína má v sobě něco krásného, to v sobě nemá žádná jiná zpěvačka. Nejenže zpívá na 150 procent, ale v ničem tě nenechá,“ uzavírá. Vstupenky na jeho úterní koncert stojí 190 a 150 korun.
