Zpravodaj Újezdského Babího léta 2004
autor: Petr Novotný
 
O rok starší

V letním kalendáři skupiny Žalman a spol. je několik milníků, které mají mezi přibližně třiceti prázdninovými zastávkami výsadní postavení a bez nichž by léto nebylo kompletní. Patří mezi ně Zahrada, Prázdniny v Telči, Folková růže v Jindřichově Hradci, Mohelnický dostavník, v poslední době třeba Tišnov, samozřejmě Žalmanův folkový Kyjov, ale i Babí léto v Dolním Újezdě.
Festivalu v Dolním Újezdě možná chybí dokonalé zázemí a genius loci jindřichohradeckého zámku, nemá ani punc pravověrnosti jako Mohelnický dostavník. Přesto sem jezdíme rádi, protože nás čeká pohodová atmosféra v zákulisí a výborné publikum před kulisami. Příjemné je i vědomí, že za mixem sedí Zbyňa Kříž, jeden ze tří našich dvorních zvukařů, a že tím pádem stavba bude rychlá a bezbolestná a během vystoupení všechno bude fungovat.
Co mě na Babím létě baví nejvíc, je takřka nulová vzdálenost mezi pódiem a první lavičkou, takže vidíme, komu hrajeme a jsou možné i jiné druhy komunikace, než jen jednosměrně přes reprobedny. V tom je veliká výhoda Újezdského Babího léta před mnoha daleko renomovanějšími festivaly.
I když se v létě v rychlém sledu střídají pódia, drby zvukařů, značky piva a široké úsměvy hlavních pořadatelů, jedno je každé léto stejné - nepochybnost, že jsme zase o rok starší a že ten rok byl zase o něco rychlejší. Náš čas má trochu jinou rychlost, než u lidí, žijících pravidelný život podle modelu práce – hospoda - postel, popřípadě práce – televize Nova – postel (ty méně příznivé modely, například úřad práce – televize Nova – postel, raději nebudu zmiňovat) a do právě uplynulého roku se nám vešlo, mimo jiné, tohle všechno:
Vloni touto dobou jsme měli krátce po svatbě Jindřišky s Honzou (nebo Honzy s Jindřiškou – i s ročním odstupem je těžké určit, kdo si koho vlastně bral). Přímo v Dolním Újezdě jsme se loučili s "našimi" Kanaďankami, Lenkou, Susan a Katherine. Byly u nás už podruhé a doufáme, že ne naposledy.
Bezprostředně po Babím létě jsme v Pozlovicích slavili sedmisté vystoupení současné sestavy (mezitím už padla další stovka a něco). I když neradi, nechali jsme se kapelním fermanem z Pozlovic vystrnadit na hrad Bouzov, kam se na naše společné vystoupení s Poupaty (pro ně jedno z posledních) přišlo podívat skoro tisíc lidí. Dodneška je Bouzov na druhém místě naší Top 10.
S koncem prázdnin jsme trochu zvolnili, protože bylo třeba taky vyprat prádlo, ale hned jak se Žalman vrátil z dovolené, naskákali jsme zpátky do aut a až do konce roku jsme křižovali republiku od Chebu po Havířov. Do toho jsme ve volných chvílích zkoušeli nové písně na desku a přežili sraz fanklubu v sudoměřických vinných sklepích.
Sotva jsme po vánocích odstrojili stromek, čekala nás opravdová delikatesa – ve studiích SONO jsme natočili a smíchali desku Nápis na štítu domu. Takhle zmáčknuté do jedné věty to vypadá jednoduše, ale byly to tři týdny od rána do noci (na čas jsme se do studia i nastěhovali). Do toho jsme ještě stíhali odskakovat k občasnému hraní do blízké Prahy – mimo jiné jsme začali už šestou desítku večerů v Malostranské besedě.
Sotva byla deska hotová a kdesi v EU vylisovaná, čekala nás celo jarní křtící a propagační šňůra. Křtů bylo celkem 37, naposledy jsme křtili 9. července ve Znojmě.
Na konci května jsme do naší hudební mapy zapíchli dvoustý sedmdesátý praporek – je u něj napsáno Záluží (u Stodu u Plzně).
K tomu je třeba dodat, že každá teritoriální značka zastupuje jedno místo, takže i Praha, přestože už jsme v ní hráli asi stodvacetkrát, má taky jenom jeden praporek.
Mezi další důležité události řadíme i přímý přenos koncertu v ostravském státním rádiu a bezprostředně navazující Bardovy desáté narozeniny začátkem června (pro ty, kteří nevědí – Bard je Jindřiščin dalmatin, jediný amatér v kapele, který zpívá s o to větším nasazením). Do konce června nám ještě dost času zabrala příprava živého natáčení televizního záznamu koncertu spojeného se sběrem materiálu pro plánované DVD. Odehrálo se ve Vleticích (u Krásné Hory u Kamýku nad Vltavou u Příbrami) 26. června a hned na to začaly prázdniny a další kolečko – Zahrada, Jindřichův Hradec...
Tam, kde se vám zdály být velké rozestupy mezi vypíchnutými událostmi, jsme pravděpodobně "jenom" hráli. Od minulého ÚBL (Újezdského babího léta) jsme měli 135 vystoupení - to obnáší skoro polovinu roku mimo domov.
Pravděpodobně jsem na něco důležitého zapomněl – třeba předávání zlatých desek v březnu nebo podzimní koncerty ke dvaceti letům sdružení Žalman a spol., ale kompletní výčet přesahuje formát této tiskoviny a zrovna je venku po dešti a potřebuju jít na houby. Chtěl jsem jenom, abyste si mohli představit, co to znamená, když řekneme "o rok starší". Všechno, co se nevešlo, můžete detailně a v přímém přenosu sledovat na www.zalman.cz, kde se v sekci Zprávy dozvíte ještě spoustu dalších drbů, pomluv a hodnotných polopravd.